V neděli se v polské Bydgoszczi konalo 38. Mistrovství světa v krosu. Potvrdilo, že Afrika dál utíká světu. Proč na mistrovství, které se konalo v podstatě za humny, chyběli čeští závodníci? Nejen nad tím se zamýšlí dvaaosmdesátiletý Mirko Gräf, bývalý liberecký atlet a trenér, který se může pochlubit skalpem Emila Zátopka, vítězstvím na legendárních Běchovicích a tituly mistra Českos­lovenska na 5 000 a 10 000 metrů.

Úvodem trochu statistiky. V polské Bydgoszczi startovalo 56 zemí (nejméně od roku 1993), nejvíce bylo 76 zemí v roce 2000. Na start se postavilo 438 závodníků, kteří se mimo soutěže jednotlivců (dospělých a juniorů) utkali i v soutěži čtyřčlenných družstev. Podle očekávání byli nejúspěšnější Keňané, ale asi jen málokdo čekal, že tato země získá všechny zlaté medaile! Celkem 24 medailí si rozdělilo pouze pět zemí. Keňa jich získala třináct, Etiopie pět, Uganda tři, Eritrea dvě. Jedinou „mimoafrickou" zemí na stupních vítězů byly USA s jednou bronzovou medailí.

Je možné polemizovat o tom, že při účasti „krosového krále" minulých let Etiopana Bekeleho, případně dalších chybějících borců, by suverenita Keňanů nebyla tak výrazná. Ale žádné „kdyby" zde neplatí. Keňané s převahou porazili „ostatní" Afriku a doslova deklasovali zbytek světa. Těžko někdo předpovídal, že se na šampionátu bude hrát pouze keňská hymna.

Závodilo se na dvoukilometrovém travnatém okruhu s minimálním převýšením. Byla to hodně jednotvárná a rovinatá trať s minimálním převýšením, i když v samotném areálu, v těsné blízkosti trati, by bylo možné okruh „zpestřit" několika výběhy. To by jistě přispělo k atraktivnosti závodu. Travnatý povrch byl místy dost rozbahněný. Jinak tratě byly dostatečně široké a naprosto bezpečné. Zkrátka si myslím, že až na ty chybějící kopečky to byl moc hezký přespolák. Zajímavostí mistrovství bylo to, že na vrcholné světové akci stále startují africké běžkyně bosé. A nejen že startují, ony dokonce vyhrávají. Mezi muži jsme bosého závodníka nezaregistrovali.

Bohužel jsme na startu neviděli ani jednoho českého zástupce. Bylo mi trochu líto, že při slavnostním nástupu chyběla mezi nastoupenými zeměmi tabulka s názvem „Česká republika" a česká vlajka. Bohužel, vytrvalecké disciplíny patří v současnosti mezi nejslabší odvětví v české atletice. Je však správné, když tuto doslova zahanbující skutečnost řešíme tím, že neobsazujeme vrcholné akce, které se navíc konají doslova za dveřmi? Myslím, že je to chyba. Navíc minulý týden se konalo v Temelíně Mistrovství České republiky v krosu. Ideální prověrka před MS.

Prakticky od dob Vlasty Zwiefelhofera, který v roce 1979 na MS v krosu v Irsku obsadil dnes „neuvěřitelné" šesté místo, naši běžci nedosáhli výraznějších úspěchů. Uprostřed startovního pole se ale často umísťovali. Letos by určitě skončili v poli poražených Přesto si ale myslím, že by bylo správné, abychom se těchto šampionátů účastnili. Minimálně mistři České republiky by zde měli startovat. Nejen aby se popasovali s nejlepšími světovými běžci, ale i s nejlepšími Evropany. Uzavírat se před světem je cestou do pekel a návrat alespoň do pozic před 20–30 lety bude svízelný.

„Zakopaný pes" této nedobré situace ve vytrvalostních bězích je dle mého názoru u nás doma. Není to žádná nová záležitost, je stará minimálně 10–15 let. Vždyť naším posledním vynikajícím vytrvalcem, který byl schopen soupeřit se světem, byl Honza Pešava.

Ale i kolik jiných velmi dobrých běžců jsme v této době měli. Jeden příklad za všechny z mého okolí. Na Mistrovství ČSSR v Banské Bystrici někdy na konci osmdesátých let minulého století, ještě za bývalého Československa, liberecký vytrvalec Petr Faistauer v závodě na 10 km obsadil časem 29:02 až páté místo. Dnes by tímto časem vyhrál minimálně o jedno kolo. K tomu není co dodat.

Jak na tento „špatný stav" reagovalo naše atletické vedení? Uvedu několik PROČ, které samozřejmě neřeší celý problém, ale rozhodně rozvoji a oblibě vytrvalostních běhů neprospívají. Dívám se na to z pohledu bývalého závodníka, dnes trenéra a pracovníka atletického klubu, který se běhům věnuje celý život.

– PROČ byl zrušen mistrovský závod v silničním běhu dorostu?
- PROČ byl zrušen závod klubových družstev mužů a žen na MČR v krosu i silničním běhu? Údajně z důvodů, že stejně vyhrávají stále stejné oddíly.
- PROČ není zařazen závod žákovských družstev na MČR v krosu?

Toto jsou samozřejmě jen namátkové případy, zdánlivě nepodstatné. Přesto i řešení těchto PROČ by mohlo vést k budoucí „prosperitě" českých vytrvalců. Jak ale bylo vidět v Bydgoszczi, problém s „vytrvalci" má celá Evropa. Umístění a časová ztráta na vítěze nejlepších Evropanů:

MUŽI 14. místo – ztráta 0:47 min.
ŽENY 10. místo – ztráta 0:58 min.
JUNIOŘI 31. místo – ztráta 1:34 min.
JUNIORKY 16. místo – ztráta 1:04 min.

Foto : www.graf.cz

Mirko Gräf

– bývalý liberecký atlet a trenér
- při Memoriálu Evžena Rošického v roce 1956 porazil v závodě na 5000 metrů Emila Zátopka a jako amatérský závodník se vyšvihl na třetí místo světových tabulek
- získal pět titulů mistra Čes­koslovenska v běhu na 5000 a 10000 metrů
- 13× reprezentoval Čes­koslovensko v mezistátních utkáních
- v roce 1959 zvítězil v populárním závodě Běchovice – Praha

MS V KROSU NA WEBU IAAF

VÝSLEDKY MS V KROSU

MF DNES O AUTOROVI ČLÁNKU