Závodnice pražského Olympu Helena Poborská se několik měsíců cíleně připravovala na Mistrovství Evropy v běhu do vrchu, které se uskutečnilo minulý víkend. Měla být oporou reprezentačního družstva a pomýšlela hodně vysoko. V tréninku se jí dařilo. Pár dnů před nominačním závodem se vracela na kole ze Stromovky domů, když ji napadl pes. Spadla a zlomila si nadvakrát levou ruku.
Odkaz na článek

Heleno, s tím běháním teď radši hodně opatrně. A ať se Ti to rychle zahojí. Držím palce. Mirek

Mno – nejsem odborník – ale nenarušuje běhání se sádrou rovnováhu svalů v těle (ta strana se sádrou je namáhána jinak než strana beze sádry) a není to tak kontraproduktivní? Já jsem třeba šel s nechodící sádrou v zimě o berlích po zmrzlé cestě 5 km a odnesla to záda – problémů se nemohu zbavit dosud.

Hmm, psi jsou bohužel někdy problém. Na Vítkově běhám, tak si dokážu představit, jak a kde se to asi stalo … Jen mi překvapilo že to byl retriever, většinou čím menší pes tím větší – s prominutím – parchant (a i agresivnější majitel). Souhlasím s tvrzením, že já psa neomezuju, tak nechci aby omezoval on mě – bohužel když na to majitele psa upozorním, tak odpoví že ten pes mi nic neudělá (což ovšem nikdy nemůže vědět).

Každopádně přeji Heleně co nejrychlejší uzdravení!

Myslím si, že pro Helu je teď důležité, aby se cítila dobře psychicky a k tomu potřebuje běhat. Sama ví, že se sádrou zatěžuje tělo nerovnoměrně, tak si myslím, že není nutné ji to připomínat nebo ji strašit. Já sama jsem po operaci kolena také začala okamžitě sportovat a přestože mě od té doby občas zlobí kyčel, nelituju toho a udělala bych to zas. Člověk by měl dělat to, co cítí, že je pro něj v dané chvíli potřebné.

Heleno a nezkusila jsi alespoň částečně tu zátěž na ruce vykompenzovat zatížením i druhé paže? Třeba taková ta závažíčka na nohy? Možná je to blbost, ale…

>> Láďa S., 08. 07. 2010 11:50:43

To závaží by sice něco vyrovnalo, ale pozor na záda. Osobně doporučuji se sádrou neběhat. A to, jak jsem již psal z toho důvodu, že teď jsou při běhu namáhány krapet jiné svaly než při běhu bez sádry – a to ještě nerovnoměrně. Takže hrozí několik rizik – přetížení, zkrácení, nerovnoměrný rozvoj a dokonce i narušení techniky běhu po sundání sádry. Ona ta pauza může být i užitečná – člověk si odpočine tělesně i mentálně a do trenalu se pak vrátí s novým elánem.

>> frankm, 08. 07. 2010 10:25:33

Souhlasim, ze je to problem majitelu. S manzelkou jsme meli predevcirem epizodku s rotvajlerem. Na prochazce po trase (kde bezne beham) byl asi 150 m pred nami, zaujal bojovou pozici. Tak jsme pomalu vycouvavali zpet, presto se na nas rozbehl a s vrcenim se otrel o manzelku. Pak ho nastesti zaujali dva stekajici psi vedle, tak nas nechal byt.

Za chvili prisel majitel (asi slysel vykriknuti manzelky) a bylo mu to srdecne jedno. Zadna omluva, otazka jestli jsme v poradku. Rekl jenom „jeeje, on ZASE utekl“.

Samozrejme uz tam nikdy behat nepujdu, nechci videt co by se stalo, kdyby me vyhodnotil jako „bezici korist“.

Ještě tu doplním spíše kuriózní (neběžecký) případ úrazu způsobeného psem/pánem, který se mi stal zrovna teď v pondělí. Také jsme byli na procházce s rodinkou a také s tchánem, tchýní a jejich pejskem. Byl na vodítku (bohužel), ale rozdováděli ho za plotem hlídající pitbulové svým štěkotem tak, že začal nekontrolovatelně běhat (takže přece jen běžecká historka!). Zaběhl v plné rychlosti za mne a obloukem zpět z druhé strany přede mne. To už jsem cítil v kolenních jamkách ostré pálení, že mne to málem porazilo. Vodítkem mi napůl vyřízl nepůl vypálil dvě vodorovné čáry, které se přes noc hrozivě vybarvily: teď to vypadá, jakobych si chtěl podříznout nohy První minuty to bolelo tak, že jsem málem omdlel, ale večer, jak jinak, jsem už musel jít běhat Nu co, rozběhal jsem to.

>> xPablos, 08. 07. 2010 12:43:07

A nestačil by pepřák nebo paralizér? Jak řekla sama Hela: Pes má právo běhat kde chce a člověk ne?

>> Oslík, 08. 07. 2010 13:47:37

zrovna Helenin případ ukazuje, že pepřák či paralizér ti mohou být tak akorát na …; byla to smůla a zabránit tomu mohlo jen paranoidní zastavení při prvním spatření psa – taky jsem jednou spadl z kola, protože mi vlétl do obličeje čmelák a já se lekl, ale DDT kvůli tomu po kapsách nenosím; jindy mě zase podobně z boku jako Helenu srazilo z kola auto – co bych měl s sebou vozit proti tomuhle?

Pokud člověk na kole nejede závratnou rychlostí, pak to ještě nějak dopadne… Docela mě ale děsí představa, co se stane, až mi něco vletí do kola při jízdě z kopce (třeba při závodě) – ale na kole kvůli tomu jezdit nepřestanu.

>> Oslík, 08. 07. 2010 13:47:37

Cetl jsem, ze u nekterych plemen peprak az tak ucinny neni. Hlavne to misto je relativne na samote – polni cesta podel lesa, kde jsou primarne chaty. Takze kdybych se minul, tak bych tam mohl lezet pekne dlouho nez si me nekdo vsimne.

Jinak me zrovna tahle trasa vcelku mrzi, protoze jsem si tam trenoval kopecky. Dalsi 3 trasy mi minuly tyden „zrusili“ lesnici, kdyz na cestu navezli velke kameny (5–10 cm), takze je to o boty a kotniky.

V tomhle smeru ted moc stesti nemam :-/

Přiznám se, že u nás se nedodržuje to, co v západní Evropě či v USA. Tam je to samozřejmost, že za psa ručí majitel a v Rakousku na Dunajské stezce se mi nestalo, aby mi pod kolo mohl vběhnout pes. Majitel si ho vždy včas odvolal anebo ho měl na vodítku.V USA mají v parcích oplocená vyhrazená místa pro venčení psů. V Praze třeba i na Ladronce, kde je in-line dráha jsou tak nezodpovědní pejskaři, že klidně nechají pobíhat psa poblíž in-line dráhy a neuvědomí si, že kolize psa, bruslaře či cyklisty může být dílem okamžiku a nemusí skončit bez následků a přitom prostoru tam je pro všechny.

>> anajpo, 12. 07. 2010 00:19:59

Máš úplnou pravdu. Problém však je v tom, že u nás se zákony nedodržují obecně. Nedávno jsem slyšel pěkné hodnocení:

V USA stačí říci, že se někam nesmí vjet a nikdo tam nevjede. V Německu je to třeba říci a doplnit zákazem. U nás mimo to, že se to řekne a zakáže, je třeba ještě vybudovat zátaras.